Jdi na obsah Jdi na menu
 

2. Kapitola

10. 2. 2013

 

 

„Vážně by byl schopný spát až do oběda. Ještě že jsme tady my a nedovolíme mu to,“ zaslechnu ještě ve spánku. Zamručím a oženu se po narušiteli mého krásného snu. Potom líně otevřu jedno oko a spatřím nad sebou Christophera, člena kapely a kluka, do kterého jsem zamilovaný už… vlastně od té doby co jsem ho potkal. Okouzlil mě hned na první pohled. Hnědé vlasy, které mu padají do těch jeho krásných oříškových očí, vypracovaná postava a úsměv od ucha k uchu. Vypadá jako nějaký bůh. Ale jak se ocitl u mě v pokoji? Že by ten sen pokračoval?

„No tak vstávej už, ty jeden ospalče, nemůžu uvěřit, že je deset ráno a ty ještě spíš,“ s těmito slovy mě Chris vytáhne do sedu a já spatřím zbytek kapely, Jacka a Tobyho. Oba se opírají o rám dveří a tlemí se na mě. No vida, alespoň někdo má dobrou náladu. Jsem na ně naštvaný, vzbudili mě na mé poměry hodně brzo, normálně vyspávám klidně až do oběda.

„Zato já nechápu, jak vy můžete vstávat třeba v sedm,“ nasupeně se ohradím a střelím po nich vyčítavým pohledem. To je rozesměje a Chris se dá do vysvětlování.

„My bychom tě klidně ještě spát nechali, jenže volal Tom a odpoledne odlétáme do Karibiku. Prý si zasloužíme dovolenou. Proto jsme tady, dal nám totiž za úkol tě vzbudit a oznámit ti to.“

Páni, to je úžasný! Nikdy jsem v Karibiku nebyl, ale vždycky jsem se tam chtěl podívat. Ale abych se neradoval předčasně, opatrně se Chrise na něco zeptám: „Pojedeme jen my nebo ještě někdo?“
„No… jen ty, já, Jack, Toby a Tom,“ zmateně mi odpoví Chris.

Já mám dneska vážně kliku, Chris má totiž přítele a já bych dost blbě snášel to jejich cukrování celé dva týdny. Takhle třeba budu mít šanci přiznat mu, že jsem se do něj zamiloval. I když pochybuju, že mu to vážně řeknu, nechci zkazit naše přátelství. Přece jen je lepší něco než nic. Stejně vím, že by moje city nemohl opětovat, nejen kvůli jeho příteli Jamesovi, ale také proto, že nikdo nemá o mé orientaci ani páru. No, teda kromě Mii a trvalo mi dost dlouho, než jsem se jí svěřil. Neodsoudila mě, ale média by mohla. Nechci, aby si na mě lidi ukazovali prstem nebo mi nadávali.

Chris to sice o sobě řekl, jenže je mnohem silnější než já, zvládne snášet posměšky i nadávky s úsměvem na tváři.
 
„ Najednou mi před obličejem začne něco létat – Chrisova ruka. Sakra, zase jsem se zapomněl v myšlenkách.

„Posloucháš nás vůbec?“ spustí naoko naštvaně, „my tady sníme o tom, co všechno v Karibiku zažijeme a ty seš zas úplně mimo.“

Z legrace sklopím hlavu a začnu se omlouvat. Vím, že se doopravdy nezlobí, jen mě škádlí. Většinu mluvení obstaráváme v kapele my dva. Jack a Toby moc upovídaní na rozdíl od nás nejsou.
„ Dobře, tak svůj úkol jste splnili. Nemohli byste se alespoň na chvíli přesunout do kuchyně? Docela rád bych se oblékl a bez vás by mi to bylo příjemnější.“ Vím, že to bylo malinko hrubé, ale v pyžamu je mi docela trapně. Jsou na něm pejsci. Naštěstí kluci se smíchem vypadnou a já se můžu začít oblékat.

Protože zůstanu doma a budu balit, vezmu si pohodlné džíny a trochu větší triko. Pročísnu si hřebenem vlasy a zamířím do kuchyně. Kluci už si tam povídají s Miou. Je mi jasné, že kluci už snídali a má nejlepší kamarádka právě chroupe cereálie. Jsem rád, že nemusím dělat jídlo všem, zas tak dobrý kuchař nejsem. Dojdu k ledničce, kterou otevřu a zkontroluji naše zásoby. Moc toho nenajdu a tak se rozhodnu udělat si jen míchaná vajíčka.
Když je jídlo hotové, přendám ho z pánvičky na talířek a zasednu ke stolu. Mia sedící naproti mi věnuje ztrápený pohled. Kluci se jí snaží vyprávět o Paříži a je poznat, že jim to jde mnohem hůř než mně. Kdyby Mia to samé neslyšela ode mě už včera večer, pochybuji, že by něco pochopila. Já byl vždycky dobrý vypravěč, což se o klucích říct nedá. Toby se jako obvykle směje, což mu znemožňuje jakoukoli konverzaci, Jack si půlku věcí nepamatuje a Chris u toho všeho rozhazuje rukama, takže sedět vedle něj je skoro sebevražda. Když už mě třikrát málem praští do obličeje, rozhodnu se raději neriskovat a sednu si i se zbytkem snídaně na zem. Vážně odmítám strávit prázdniny v Karibiku s monoklem.
Když dojím, odnesu talíř do dřezu s tím, že ho umyju později a co nejšetrněji se snažím klukům sdělit, že jejich vyprávění má značné trhliny.
 
„Sorry kluci, ale pochybuju, že Mia rozuměla alespoň polovině věcí z toho, co jste jí teď říkali. Skáčete si navzájem do řeči a ještě přeskakujete z jedný věci na druhou.“

Naštěstí se neurazí. „No dobře, tak mi tito vysvětlíme znova,“ zareaguje rychle Chris, zatímco jáv duchu zavyju. Za tohle mě Mia zabije.
Asi po hodině kluci konečně uznají, že to nemá cenu a odejdou balit. Je to jen dobře, protože jejich vyprávění bylo neuvěřitelně vtipný a já dostal nejeden záchvat smíchu. Teď jim můžu poděkovat za bolest břišních svalů.
Teď bych se nejraději natáhl na gauč a pustil si televizi, jenže na balení mám jen něco okolo tří hodin. Pro mě je to hrozně málo času, nikdy netuším, co si vzít s sebou.  Naštěstí Mia je na tohle expert, a protože stejně nemá co dělat, tak mi jde na pomoc.
O dvě hodiny později oba sedíme na gauči a zíráme na dva veliké kufry. Vážně by mě zajímalo, jak se mi to podaří dostat před dům. Protože není čas na vaření, tak si objednáme čínu.
Poslíček zazvoní a já se rychle schovám do kuchyně, zatímco Mia zamíří ke dveřím. Vždycky když si objednáme jídlo, hrajeme jednu hru.  Probíhá to jako vždy. Mia otevře nějakému poslíčkovi a začne s ním flirtovat. Ten se jí po chvíli odváží pozvat na rande. „Nechtěla byste si někdy vyjit, slečno?“ zeptá se jí. „Ale jistě!“ Mia se celá rozzáří, „ale jen když s námi půjde i můj manžel.“
 
Teď nastává moje chvíle a já vylezu z kuchyně, dojdu k ní a dám jí pusu na tvář. „Samozřejmě že si můžeme vyrazit, pane ehm…“ rychle přečtu jeho jméno na jmenovce, „pane Alexi.“
Teď je nejvtipnější sledovat jeho reakci. V tváři se mu zračí zklamání. Rychle nám předá objednávku a zmizí. Já rychle zabouchnu dveře a začnu se naplno smát. Mia je na tom podobně. Vystřelili jsme si takhle už asi z padesáti kluků, ale vtipné to nepřestane být nikdy.
Když se dostatečně vysmějeme, zamíříme i s jídlem ke gauči. Nemám moc času a proto to rychle zhltnu a začnu se s Miou loučit.
„Je mi líto, že nemůžeš s námi. Budeš tady celý dva týdny sama.“
„Nebo taky ne,“ potutelně se na mně usmívá.
Že by si konečně našla nějakého kluka? No, i když s jejím vzhledem se divím, že žádného neměla. Má dlouhé hnědé vlasy a zářivě zelené oči. To je typ snad každého kluka.
„Tak si to tady s ním užij a až přijedu, tak nás musíš seznámit,“ naposledy se s ní obejmu a pak s mými kufry zamířím k výtahu. Na recepci má naštěstí službu Lars a pomůže mi. Zrovna když vyjdeme ven, zastaví před domem limuzína. Šofér vyskočí a převezme od Larse kufry. Lars se rychle rozloučí a odporoučí se zpátky na recepci. Nečekám, než šofér naloží moje kufry a otevře mi dveře od limuzíny, to snad zvládnu sám. Vevnitř už sedí rozjařený kluci a Tom, který si čte noviny.
Chvíli čekáme, než se šoférovi podaří dostat dovnitř moje zavazadla, ale netrvá to dlouho a on nastupuje za volant a rozjíždí se na letiště. No, jsem zvědavý, co všechno nás v Karibiku potká…
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Heh

(Katy-chan, 25. 2. 2013 18:09)

Ahojky :)
Tak konečně jsem se k tomu dostala :)
Tak prvně... myslela jsem si, že jsem ti prolog okomentovala, ale ne a za to se omlouvám ;)
K prvnímu dílu... no prostě první díl... nic se neděje, ale člověk to vypustit nemůže, protože nějak začít musí a někam ty zákl. informace nacpat musí :)
Druhá kapča se četla krásně a člověka jen napadají zajímavý teorie... S kým se dá dohromady... s Tomem nebo Chrisem? Nestane se jim něco v Karibiku? atd... a to je dobře... protože jsi čtenáře zaujala a když je čtenáč zaujatý... chce pokráčko... takže...
Těším se na další díl :)

:)

(Smiley, 23. 2. 2013 19:06)

Drž se stylu druhý kapitolky a bude to super! :) už se těším na Karibik!

Jůůů

(Frux, 18. 2. 2013 21:57)

Já jsem taky zvědavá, co ho všechno v karibiku potká a taky KOHO potká. Muheheh :D
Pěkná kapitola zlato :-*

Misa: Jak si vůbec možeš dovolit napsat takový komentář? Není ti to blbé? CeCe píše hezky a začíná. Každý někdy začínal, takže být tebou se uklidním a mlčím. Když se ti tady nelíbí, tak si čti jinde.

Iva XD: Absolutně nechápu, jak můžeš napsat "strašně dlouhý". Ta kapitola je dlouhá tak akorát a klidně by mohla být delší. To záleží jenom na CeCe. Četla jsem mnohem delší kapitoly a když se člověku povídka líbí, tak by měl být rád. Čím delší tím lepší.

koment

(A.D., 12. 2. 2013 18:06)

krása!!!
:-)

...

(šárka, 12. 2. 2013 7:08)

jsem zvědavá jaká bude dovolená : )

ps: k tomuhle tématu jsem se dostala postupně přes harryho pottera

NĚCO

(Iva XD, 11. 2. 2013 20:43)

hodnocení:prolog - super
1. kapitola - nic moc
2. kapitola - dobrý, ale strašně dlouhý!!!!!!!!!!

uh

(Kukís, 11. 2. 2013 19:12)

Joo pěkný.. kdyžsi mě k tomu donutila tak komentuju ;DD hezký určitě piš dál... ale musíš psát rychlejc jinak se ti na to vyprdnu :DDD

...

(MISA , 11. 2. 2013 18:31)

je to takové bez nápadu.. nudné žádné zvraty nic co by mě zaujalo. bejt tebou ten blog zruším dokud o tom nikdo neví. jenom si z tebe budou utahovat. je to hrozný

...

(L., 11. 2. 2013 17:21)

Tak jsem zvědavá, jestli se mu povede Chrise dostat nebo jej dostane někdo jiný xD
PS: Jakožto otaku píšící povídky na Naruta jsem někde našla yaoi povídku na SasuNaru. Zběžně jsem to prohlédla a řekla si, že to nikdy... a pak jsem se k tomu tak nějak postupně dostala xD

....

(katka, 11. 2. 2013 15:54)

taky jsem zvědavá tak snad se to brzy dovíme

:)

(Lili, 11. 2. 2013 14:46)

super diel :)....aj ja chcem ísť do Karibiku!!! to není fééér!!!...som zvedavá ako sa to bude vyvíjať s Chrisom...a chudáci poslíčkovia tí dvaja im fakt dávajú do tela...teším sa na ďalší diel

p.s.:k yaoi som sa dostala cez moju kamarátku...ani neviem ako ma na to presvedčila

 

 

Portrét



Poslední fotografie


Kontakt

CeCe

skype: CeCe.Fuentes
Facebook: CeCe Fuentes (mů fb je ten s tím padlým andělem)

CeCe127@seznam.cz



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 26625
Měsíc: 311
Den: 13